Je fenka Československého vlčáka. Neuchovněná, vykastrovaná ze zdravotních důvodů, takže bohužel její geny dál předávat nemůžeme.

Breu jsem si pořídila jako parťáka do svého hektického života, který jsem tenkrát vedla v Praze. A jako k parťákovi k ní celý život přistupuji.

Naše začátky byly dost náročné. Už před pořízením mě každý odrazoval od čévéček, lidi si něco načetli a v té době byli plni předsudků. Vlčounů v té době bylo méně a když jsem si ji pořizovala, tak jsem si připadala jako na dost náročném pohovoru.

V jejích 5ti měsících skončila zpět u chovatelky a já skončila na 2 měsíce v nemocnici. Když jsem ji vyzvedávala podruhé, tak jí trvalo tak den, než mi začala zase věřit. nedůvěru jsme prolomily a od té doby se ode mě ani nehla.

Moje zkušenost v nemocnici mě donutila překopat život, odjela jsem do domovského Hradce Králové, našla si obyčejnou práci a nebyla tak rozlítaná, veškerý svůj volný čas jsem věnovala Bree, která mi to několikanásobně vracela.

Když přišla puberta, tak to byl boj, Brea milovnice všech psů v okolí, mi byla schopná zdrhnout i půl kilometru, jen aby se přivítala s kýmkoliv známým. Já za ní lítala po místních loukách a odchytávala, hrála jsem na ni různá divadla a snažila se ji přivolat. Dala mi dost drsnou čévéčkovskou školu. Začala jsem tak víc hledat způsoby, jak ji unavit a způsoby, jak s ní pracovat. Ráno kolo, odpoledne dlouhé procházky, přes den čichací hry, vyzkoušely jsme různé cvičáky i trenéry. Nezabíralo nic, byl to magor, který už jako štěně potřeboval minimálně 3 dospělé psy na utahání a ještě mohla pokračovat.

V průběhu času jsme se uklidnily, užívaly si prozkoumávání hradeckých lesů, výlety po okolí i dál.

Brea je pes, kterého jsem mohla vzít kdykoliv kamkoliv – do města, do přírody, mezi lidi i na samotu, šla by snad i na konec světa. Prostě parťák, který se mnou absolvuje cokoliv.

Někdy po jejích druhých narozeninách ji napadl pes, pak se mi zlomila a stal se z ní reaktivec, nevyhledávala konflikty, ale rozhodně se jim nebránila, potřebovala svůj prostor a kdykoliv jí ho narušil cizí pes, bylo zle. A nám začala veškerá práce znovu. 

Teď nám hlídá smečku, vychovala Queenie, stará se o Ciri, užívá si zahradu. Je to takový zasloužilý aktivní a zodpovědný důchodce.

Do budoucna pro ni mám ještě pár plánů. Mezi ty nejdůležitější patří psí fyzio a výlet k moři.